#86 🤖 O čem bude letošní politika a AI

Dnešní zastavení je z části osobní - o tom, co rok 2024 znamenal pro mne. A pak o tom, co bude rok 2025 znamenat v umělé inteligenci, druhý díl našeho povídání.

Dobrý den,

pokud nemáte rádi osobní a politická ponaučení, přeskočte v tomto newsletteru na část AI v roce 2025.

Začneme doporučením - pokud chcete mít přehled o letošních IT akcích, neměli byste přehlédnout doporučení na akce od Ireny Zatloukalové. Irena kromě doporučení má také databázi všech eventů kolem IT široko daleko…

Zúčtování verze 50

Rok 2024 pro mne měl několik momentů, pro který ho považuji za jeden z nejtěžších v mém životě, ačkoliv to celkově a osobně pro mě byl jeden z nejlepších roků mého života. Vynechávám teď fakt, že jsem měl padesáté narozeniny.

A protože byl rok 2024 ponaučením, po kterém jsem vždycky toužil, zapisuji si jej pro sebe i pro všechny, koho by zajímalo téma „může být v Česku dobře“.

Přeskočím mnoho let až do roku 2024. Ano, příště se možná podíváme k tomu, jak a proč jsem se k politice vlastně dostal a rozhodl se jí věnovat. Zjednodušeně řečeno ale proto, že v jeden moment mi došlo, že „kdo jiný, když ne my, kdy jindy, když ne teď“ - došlo mi, že spoléhat se na to, že jsou kolem jiní chytří, kteří to zařídí, nejde donekonečna. Že už je to na nás, být těmi chytrými, kdo věci posouvají. A že je moje povinnost začít něco společnosti vracet.

Letos v květnu jsem byl po necelých dvou letech odvolán z postu místostarosty města. Příběh byl banální, podtrhla nás koaliční ODS, detailněji jsem o tom již dříve psal. Tím momentem jsem přestal mít vliv na chod města. Bylo to zásadní ponaučení:

Ponaučení 1: V politice se počítá jen to, co jste dodělali. Vize, rozpracované a připravené projekty, promyšlené strategie jsou v momentě vašeho odchodu jen cár papíru. To je také důvod, proč je nikdo nedělá, i kdyby je uměl dělat. Pravděpodobnost, že se dožije jejich uvedení v chod, je pramalá.

Druhý silný moment byl, když jsem si uvědomil, že tím momentem jsem také okamžitě ztratil příjem. V politice není žádná výpovědní lhůta, jen při dlouhém odslouženém mandátu je tam nějaké malé „odchodné“, ale zpravidla nedostanete nic nebo měsíční plat. Kdybych neměl vlastní rezervy z dřívějška a vedlejší aktivitu, kterou jsem mohl rychle rozšířit, byl bych finančně namydlený, ve stresu - a tím také vydíratelný. Je to téma na dlouho, u mne komplikovanější tím, že jsem se věci snažil dělat poctivě a léta rozprodával svoje potenciálně kolizní aktivity. Ale zjednodušeně řečeno český systém financování politiků spíše tlačí ke korupci i hromadění funkcí, protože nikdy nevíte, kdy vám která funkce skončí.

Ponaučení 2.: V politice musíte mít vedlejší příjem nebo velkou rezervu, abyste se udrželi v optimální pozici pro získání a výkon takové funkce a nebyli vydíratelní. Náš špatný systém odchodů politiků vede k zadřenému nereformovatelnému systému.

Jen pro ilustraci: záznamů jsem si spočítal, že měsíční náklady místostarosty města vůči nákladům šéfa vývoje v tisícihlavé firmě jsou o cca deset tisíc měsíčně vyšší. Paradox? Někdy se nad ním podrobněji zastavíme. Dělat v politické funkci ale není vůbec levné.

Třetí silný moment byl, když jsem se kvůli projektu, jenž dělám pro jednu skandinávskou vládu dostal do detailního kontaktu s úřady i samosprávou ve Skandinávii a Německu. Překvapení byla trojí. Tím prvním vysoká metodičnost zahraniční samosprávy. Například jsem si nechal od Finů vysvětlit, jak řeší údržbu silnic a vyložil jsem jim náš model. Koukali na mě úplně vyplesknutě a pravili, že jsme úžasní. Že si to vůbec neumí představit, že by to dělali, jako my, že to by ty silnice nezvládli vůbec udržovat v provozuschopném stavu. Finská metodika zjednodušeně řečeno znamená 2x ročně projet všechny obecní silnice, zaznamenat jejich stav a spočítat koeficient degradace. Přiřadit k nim koeficient obslužnosti (tedy to, kolik aut a nákladu jaké důležitosti se po té silnici dopravuje) a spočítat náklady na provedení údržby. Porovnáním těchto několika čísel vypadne tabulka, ve které jsou seřazené silnice, jejich prevenční a údržbové práce a podle toho se jede. Ptám se „co když na nějakou silnici nezbudou peníze?“. Odpovědí mi byl údiv: jak mohou nezbýt peníze? Když se silnice stavěla, tak se počítalo s tím, že každý rok se do její údržby musí proinvestovat cca 3 % její pořizovací hodnoty, aby nechátrala. Silnice se musí impregnovat, musí se zadělávat díry dříve, než zateče voda hlouběji a udělá větší díry. Prostě jste nemohli stavět silnici, aniž byste si nedali do všech dalších rozpočtů peníze na její údržbu.

Takhle se ale vůbec, řečeno s Goethem, v Česku nezvykne uvažovat!

Další skandinávský wow moment byl, jak prestižní práce pro stát zde jsou. Být skandinávský městský úředník (nemluvím o politikovi) je prestižní práce. Být skandinávský učitel je prestižní práce. Jak by ne - když za skandinávským úředníkem přijdete, kdy se bude opravovat silnice u vás v ulici, vyndá tabulku a řekne, že za tři měsíce proběhne půldenní impregnační zátěr prasklin. Když se zeptáte českého, tak řekne, že neví, protože politici se ještě nerozhodli a že je přeci ještě docela sjízdná a stejně se pak bude opravovat rok, až na ni přijde řada. Zcela rozdílný dojem. Plus také platový - a to je velmi podstatná stránka. Český úřednický stav je mimo jiné radikálně podinvestovaný. Jenže obojí není chyba těch úředníků, věru není.

Ponaučení 3.: Kde není systém a dlouhodobá metodičnost, nelze očekávat výsledky. Stále vynalézat kolo je únavné a neinovativní. A bez systému nelze očekávat důvěru ve fungování, protože chaotické systémy důvěru nepřinášejí.

A třetí wow moment? Plynul z těch dvou předchozích. Naprostá odbornost a schopnost věci posouvat i ve státní správě a samosprávě. Dělali jsme projekt pro školství, ve spolupráci s ministerstvem, vládní vzdělávací agenturou, místními neziskovkami, školami a zřizovateli (obce), prostě hromada těch, co by v Česku mohli „hodit vidle“. Projekt měl startovat v několika regionech se začátkem školního roku, nakonec se o měsíc posouval kvůli neshodám se školami. Myslel jsem si, že školy projekt odmítly a nechtěly se ho účastnit. Ve skutečnosti byla agentura zahlcena stížnostmi regionů a škol, které nebyly do pilotu vybrány. To si vůbec v Česku neumím představit - tady samozřejmě pohledáte jednotlivé osvícené školy, ale plošně si to představit opravdu neumím. Řešení? Šéf projektu se na jednání zachmuřil a pravil, že to projedná a rozhodne. Já jsem automaticky v duchu projekt odložil o rok. Řešení se dojednalo a rozhodlo během tří týdnů, kdy se ministerstvo zavázalo projekt buďto po vyhodnocení pilotu zrušit nebo harmonogramově zavést do tří let plošně. A pak se šlo do sauny...

Ponaučení 4.: Bez samostatně jednajících lidí v politice, kteří mají důvěru, se věci kupředu neposunou.

Další silné momenty přišly na podzim 2024. Ty mi jen doplnily dojmy z květnového komunálního dění. ODS znovu podtrhla koaličního partnera, tentokráte celoplošně. Obchodní zájmy některých částí strany byly přednější, než politický posun republiky kupředu. Pro mě to byla veliká deziluze, do té doby jsem ještě stále věřil, že v politice jsme schopni dělat pragmatické posuny kupředu bez politického pozadí. Že jsme schopni provést reformy, na kterých panuje shoda a které jsou obecně užitečné vpravo/vlevo. Nejsme. Česko stojí za prvé na politické polarizaci, kdy vyhranění se proti straně, proti níž budete ještě letos stát ve volbách (každý rok jsou!), je důležitější, než posun toho, co jste slíbili voličům všichni. Za druhé na tom, že řada témat není pravo/levých, ale progresivně/konzervativních, přičemž takto křídla existují ve všech stranách, takže je často jednodušší domluvit se s podobně progresivním politikem z jiné strany, než s konzervativce ze strany vlastní.

Ponaučení 5: Politicky jsme zamrzli. Vzájemná politická konkurence a obchodní zájmy jsou důležitější, než posun republiky kupředu. Upřednostnit republiku znamená zmařit své politické šance na znovuzvolení.

Horizontem těchto událostí bylo rozštěpení v Pirátské straně s volbou nového předsedy. Považoval jsem za normální, že se vyslovím na jednu či druhou stranu a svou volbu zdůvodním, patří to podle mě k demokratickému průběhu. Jenže nepodpořená část strany začala bojovat kydáním špíny úplně stejně, jako dříve konkurenční politici. Adopce těchto postupů se stranám nevyhýbá. A jak je možné něco posouvat, když se nemůžete spolehnout ani na vlastní? Ponaučení jsem z toho zatím neudělal.

Situace vygradovala se skandálem kolem nakolejování Seznam Zpráv. Připomenu: majitel Seznamu Ivo Lukačovič tehdy vytvořil situaci (jejiž interpretace se liší), v níž byli vyhozeni dva novináři za to, že chtěli na datech ukázat to, jak ve skutečnosti probíhá digitalizace stavebního řízení. Jak se později ukázalo, jimi získaná a ověřená data se nehodily do stávající rámcové interpretace, v níž bylo možné dostat Piráty z vlády. Majitel Seznamu tak (více či méně přímo, interpretace se liší) zasáhl do chodu zpravodajství a zabránil publikování informací, které se nehodily do jeho vidění světa. Což bylo přesně to, co dříve sliboval neudělat. Dříve existovala teze „hodného oligarchy“, který přispívá k chodu společnosti tím, že provozuje nezaujatá média. Nakonec byl z těch, kdo po „mediálním jaderném kufříku“ sáhli mezi prvními. Pro mne osobně tohle bylo obrovské zklamání, zrovna v tomto případě jsem nevěřil, že se to stane. SeznamZprávy se tak zařadily mezi klasická vlivová média oligarchů, která kopou za jejich vizi světa stejně, jako ta jiná.

Ponaučení 6: Pokud někdo může něco využít pro svoje zájmy, dříve či později to udělá. Představa, že nějaká média dnes „pískají rovinu“ je mylná.

Všechno to mne vede k omluvě Radkovi Pokornému. Před lety vyjadřoval značnou skepsi k tomu, že by společnost byla ve stavu, kdy jsme schopni z Česka vytvořit něco lepšího. Tehdy jsem sebevědomě tvrdil, že jsme. Že vytvoříme.

Pane Pokorný, omlouvám se, měl jste pravdu.

Nejsme.

Nevytvoříme.

Potrvá desetiletí, než vybředneme z marastu, do kterého jsme se dostali my sami, nikdo jiný, nikdo z venku.

Závěr je ode mne tedy depresivní. Sám jsem nakonec na několik dní odcestoval do Olomlouce do kláštera, abych tam v klášterní cele strávil pár dní odpojený od světa i sítí. Už jsem měl pochybnosti i o tom, jestli dokážu něco soustavného psát, zda už na to nejsem příliš vyhořelý. A tehdy jsem vzal blok a rukou na papír jsem napsal knihu, kterou nikdy nevydám.

A po ní už doma dodělal svou učebnici mobilních sítí a umělé inteligence.

Rok 2025 bude rokem zajímavým. Zda pro vás štastným, bude záležet na mnohém.

Tak ať to dopadne!

---

Workshop: Obecní rozpočty s pomocí AI

A jedna pozvánka: v úterý 14.1. od 18:00 přednáším o využití AI pro obecní rozpočtování. Akce se koná v PiCe na Palackého náměstí v Praze a streamujeme ji.

---

💡 Firemní workshopy o umělé inteligenci - pojďme se zamyslet nad tím, jak se vaší firmy dotkne AI a jak se na to připravit!

---

Rok 2025 v AI druhý díl

V prvním díle jsme se dívali především na technologické změny v umělé inteligenci. Dnes se podíváme spíše na ty politické a ekonomické.

⚖️ Regulace v EU a Číně, USA na vážkách

Evropská unie se ve světě stane hlavním zdrojem inspirace pro legislativu zaměřenou na ochranu spotřebitele a etické aspekty AI, zatímco Spojené státy zůstanou poměrně roztříštěné či váhavé. Tady nějakou regulaci přijímá Kalifornie, tu asi převezmou kontumačně i ostatní státy federace. S nástupem nové administrativy Donalda Trumpa je tu možnost tvrdších i chaotičtějších zásahů do AI sektoru; nicméně stejně pravděpodobné je i „hands-off“ řešení – záleží, jak přesně se vyvine politická scéna. Spekulujme o možném (avšak nestabilním) vlivu Elona Muska, který však může s Trumpem brzy narazit a způsobit rozkol.

Osobně bych řekl, že regulatorní prostředí v USA potáhne demokratický guvernér Kalifornie Gavin Newsom a jemu podobní. Newsom nedávno vetoval kontroverzní regulační zákon, který mimo jiné obsahoval kill switch pro deaktivaci nebezpečného AI systému (asi chápeme, kde tu může být problém) a místo toho se snaží formovat vývoj AI v oblasti deepfakes či ochrany dětí. Pozice Kalifornie je klíčová, protože stát je domovem Silicon Valley a 32 z 50 největších světových AI společností. Přístup Kalifornie tak může ovlivnit globální trendy v regulaci AI. Její pozici nakonec vývojové firmy převezmou, pokud budou chtít v Kalifornii něco prodávat - což budou.

Čína se bude s drobným odstupem inspirovat v regulaci EU s tím, že si nebude dělat hlavu s etikou zneužití, v Číně je například povolena analýza nálady a emocí, což EU na pracovištích či ve vzdělávacích institucích zakazuje.

Ve skutečnosti bych byl za to, aby se regulace EU pro AI poněkud proškrtala či některé části přeřadily do přechodného zjišťovacího období. Zásadní problém EU regulace totiž není v samotné regulaci, ta vyžaduje vcelku logické věci. Ale firmy se obávají nekonzistentního a nepředvídatelného regulačního rozhodování v rámci EU. Vznikají tak nejasnosti ohledně praktického uplatňování nových pravidel a firmy se obávají velkých pokut, proto mohou nasazení svých AI služeb v EU odkládat. Je nyní na EU, aby vyjasnila, jak se k regulaci a především postihům bude stavět.

💥 Halucinace, spolehlivost AI a první velké průšvihy

Bude to velké téma, které příští rok narazí na pořádný malér: spolehlivost AI. Zatím jsou to spíš anekdotické historky o tom, jak AI podpora zákazníkovi prodala něco, co bylo dražší či si vymyslela do obhajoby neexistující paragraf. Ale to není ten pořádný malér. Tím se teprve stane, až AI odpojí část energetické soustavy, udělá fakt velkou objednávku akcií či je naopak za babku prodá a velký hedgeový fond půjde plaite. To se ještě asi letošní rok nestane.

Jenže stejně tak se nevyřeší halucinace AI, ty jsou již napevno součástí této technologie a zbavit se jich je stejně jednoduché, jako lidského lhaní. Proč? To budeme šetřit, vrháme na to miliardy a dost možná se díky tomu dozvíme i něco o nás samotných. Kdy jindy by se vrhaly miliardy na šetření lidských selhány, než když jde o AI…

Očekávám ale také první „reálný“ případ AI incidentu, kdy se model projeví záměrně zavádějícím či „podvodným“ chováním. Nepůjde o okamžitou katastrofu, ale o varovný signál, že AI může jednat ve vlastním „zájmu“ i bez přímého příkazu člověka. Jaké to bude mít dopady bude záležet také na tom, jak daleko postoupíme příští rok s technologií agentů...

Co by jím mohlo být? To poznáme, až to uvidíme. Ale například v USA řídí části energetické rozvodné soustavy AI (přesněji ML) - a teď si představte, že po nějakém update dá taková AI přednost napájení datových serveroven před napájením lidských obydlí, ještě hůře třeba nemocnic…

🐞 Geopolitika: USA vs. Čína vs. technokorporace

Nad obavami z AGI a úplné automatizace pravděpodobně převáží naléhavější témata spojená s mezinárodní rivalitou (USA vs. Čína) a možným vojenským využitím AI. USA se s Čínou o AI i čipy budou handrkovat nadále, přičemž třísky z tohoto lesa budou dopadat i na EU a okrajově Česko. V každém případě se USA zejména pod Trump/Muskovým vedením budou snažit urvat prvenství. Očekává se, že USA spustí první „AGI-centered national security project“ za podpory předních technologických firem. Čína a státy BRICS mohou reagovat obdobně, pokud ne v roce 2025, tak v dohledné budoucnosti.

O co by v takovém projektu šlo? Mohl by vzniknout program či agentura (podobně jako DARPA), která by se specializovala na dlouhodobou podporu výzkumu směřujícího k AGI nebo alespoň k velmi pokročilým AI systémům - a to za podpory předních technologických firem a masivní finanční podpory státu. Stát by poskytoval rozsáhlé financování a zároveň by v rámci projektu definoval konkrétní bezpečnostní či vojenské cíle (např. kybernetická obrana, pokročilá vojenská logistika, satelitní data a jejich analýza apod.). Náklady? V porovnání s nimi považujte projekt F-35 za laciný...

USA by se tak snažily získat či udržet iniciativu v oblasti AI a AGI s pobočnými výhonky do kvantových počítačů, které budou zřejmě pro části AI výzkumu důležité. Doufalo by se, že masivními státními investicemi by vznikl nový trh, pro něj nové (americké!) produkty a vznikla by tak protiváha klesající schopnosti USA vyrábět klíčové technologie doma, v USA - nebo už i kdekoliv jinde.

Bude to velmi zajímavé sledovat a taky bude důležité, co na to EU. Chybí nám americká dravost.

Snad nás probudí ruský medvěd a hořící koudel za zadkem...

📕 A osobní: vrátí AI do života autentické blogy?

Není to nijak podstatný trend, alespoň zatím. Meta brzy zaplní vaše kanály na Instagramu a Facebooku postavami s umělou inteligencí, které mají profilové obrázky, životopisy a schopnost vytvářet obsah. Budou navrženy tak, aby zaujaly generaci Z dokonale nakalibrovaným obsahem, který donutí Genzí sedět u displeje a nepřepínat na tiktok. Jenže to bude něco jako recyklovaná voda ve vesmírné stanici: dá se to pít, při troše přemýšlení si uvědomujete, že to trochu smrdí, ale chcanky v tom cítíte, jen když se zamyslíte. K čemuž v tom tlaku nebude moc prostoru.

Může se stát, že lidé zatouží po autentickém obsahu? Po příbězích, které se dějí skutečným lidem, které se skutečně staly a které možná nejsou dokonalé, ale jsou opravdové? Je to pravděpodobné - dříve nebo později přijde renesance blogů, které po roce 2010 vytěsnily sociální sítě. Koloběh se opakuje, druhá polovina třetího desetiletí bude o návratu blogů a bude to příjemné retro. Výhodu budou mít ti, kteří to nestihli zabalit, mezi něž počítám sebe. Ne, že by mi to k něčemu bylo🙂

Příště se třeba podíváme na pár dalších trendů, jimž bychom měli v roce 2025 věnovat pozornost!

Vše nejlepší přeje

Patrick Zandl